Připomínka Mezinárodního dne za odstranění chudoby - 17. října
Mezinárodní den za odstranění chudoby se připomíná od roku 1992 a jeho cílem je upozornit na lidi žijící pod hranicí chudoby. Světová banka definuje jako extrémně chudé ty, kteří mají k dispozici méně než 1,90 amerického dolaru na den. Takto nízká částka totiž nestačí ani na pokrytí základních životních potřeb a v současné době se celosvětově týká asi 800 milionů lidí. „Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě“ do roku 2030 je mimo jiné jedním, respektive prvním ze sedmnácti cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals – SDGs), které přijaly všechny členské státy OSN.
V posledních letech je i česká společnost poznamenána řadou za sebou jdoucích krizí –pandemií Covidu-19, vysokou inflací, krizí na trhu s energiemi a válkou na Ukrajině. Všechny tyto aspekty mají negativní dopad na stav společnosti, a to v rovině ekonomické, sociální i psychologické. Zmíněné krize doléhají nejvíce na nejzranitelnější členy společnosti (rodiče samoživitele, seniory apod.). V posledních letech ale můžeme pozorovat trend, kdy se do potíží dostává širší část společnosti, i takzvaná střední třída.
Dlouhodobým problémem, který se nicméně čím dál víc ukazuje jako palčivý, je dostupnost bydlení. Aktuálně se v Česku nacházejí statisíce lidí, kteří žijí v nedůstojných podmínkách na ubytovnách, v azylových domech, nebo jsou ohroženi bezprostřední ztrátou bydlení. V této neblahé situaci se nachází i mnoho dětí, které na to doplácejí zhoršenými známkami ve škole a zvýšeným stresem.
Otázka bydlení je zároveň úzce svázána s jiným, podobně bolavým problémem naší společnosti, s enormní mírou zadlužení. I přes možnosti oddlužení se v exekucích stále nacházejí statisíce lidí, velká část z nich má více exekucí. To jim prakticky nedovoluje dostat se z dluhů vlastními silami a žene je do šedé ekonomiky. V důsledku toho mají pak nižší důchody a státu unikají miliardy na daních.
Příjmovou chudobu má pomáhat řešit systém sociálních dávek, který je bohužel značně složitý a pro mnoho lidí je nesnadné se v něm vyznat. Pobírání dávek je také dosud zatíženo silným stigmatem. Vedle toho, že lidé často ani přesně nevědí, na co mají nárok, se často stává, že k výplatě dávek dochází s výrazným zpožděním a jejich efekt je tak oslaben.
Nakonec je třeba ještě zmínit, že mzdy jsou v Česku trvale nízké. I když se pod statistickou hranicí chudoby nachází jen relativně malý počet lidí, mnoho jedinců a rodin najdeme těsně nad ní. Tento fakt, spolu s vysokým zdaněním práce, přispívá k tomu, že řada lidí fakticky žije od výplaty k výplatě a často není schopna ušetřit ani částku, kterou by mohli použít například na nákup nezbytného nového spotřebiče.
Jak ukazují data, chudoba je dědičný fenomén a je mezigeneračně předávaná. Pokud se nepodaří vybudovat dostatečně robustní systém, který by dokázal včas zachytit potenciální propad jedince do spirály dluhů a chudoby, je téměř jisté, že jeho potomci budou mít výrazně znesnadněnou vlastní cestu životem. Tato situace je v Česku velmi dobře patrná například na korelaci strukturálně vyloučených regionů a vzdělávacích neúspěchů. To vše se opět odráží ve zvýšených nákladech státu a v neodvedených daních.
Zpracovali:
Mgr. Iva Kuchyňková, Mgr. Jiří Vraspír, Charita ČR, info@eapncr.org, www.eapncr.org