Děravá síť poslední záchrany: změny Zákona o hmotné nouzi zhoršují dostupnost bydlení a ubírají těm nejchudším

Děravá síť poslední záchrany: změny Zákona o hmotné nouzi zhoršují dostupnost bydlení a ubírají těm nejchudším

Tisková zpráva Charity ČR, Praha, 10. dubna 2018

Změny systému pomoci v hmotné nouzi, prosazené v průběhu roku 2017, přinesly trpké ovoce. Podle zkušeností odborníků Charity Česká republika, pracujících dlouhodobě s lidmi v nouzi, způsobují nedávné novely zákona těm nejchudším zbytečné potíže a jejich složitou finanční, materiální a bytovou situaci ještě zhoršují.

Negativní dopady podrobně popisuje studie „Co přinesly změny Zákona o pomoci v hmotné nouzi?“, kterou společně zveřejňují Charita Česká republika a organizace EAPN ČR (Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení). A přidávají výzvu k řešení nastalé situace.

Studie se zaměřuje na čtyři okruhy: výplaty části dávek v poukázkách, veřejnou službu, „zastropování“doplatku na bydlení u nestandardních forem bydlení na 80 % normativních nákladů na bydlení a tzv. „bezdoplatkové“ zóny.

Zpřísnění zákona a následné problémy systému pomoci v hmotné nouzi jsou však podle autorů studie jen dílčím problémem. „Negativní změny v Zákoně o pomoci v hmotné nouzi totiž reagují především na vleklou krizi trhu s bydlením, kterou stát neřeší systematicky. Dokud nebude vybudován systém sociálního a dostupného bydlení, je omezování dávek na bydlení jen nesmyslnou represí vůči potřebným,“ uvádí Martina Veverková, sociální analytička Charity Česká republika.

Výplata dávek v poukázkách

Lidem, kteří pobírají dávky hmotné nouze déle než půl roku, je od loňského prosince vypláceno 35 % – 65 % dávek v poukázkách na nákup zboží ve stanovené hodnotě. To, v jakých prodejnách a za jaké zboží bude možné poukázky utratit, je předmětem dohody mezi dodavateli poukázek a konkrétními prodejnami, tedy soukromými komerčními subjekty. Úřad práce nemá možnost do těchto dohod vstupovat. V praxi pak dochází k tomu, že příjemci dávek hmotné nouze jsou nuceni nakupovat v dražších obchodech, nemají možnost si zakoupit některé běžné zboží, ale především mají obrovské problémy s nákupem léků nebo potřeb pro děti. Dochází ke kupčení s poukázkami, kdy je spekulanti od lidí vykupují za výrazně nižší hodnotu, příjemci dávek však v některých případech nemají jinou možnost jak se dostat k hotovosti. Lidé v hmotné nouzi tak nemají prostředky na uspokojení nejzákladnějších potřeb (poukázkou nelze například zaplatit nájem), zatímco jiní se na tomto systému, ať už legálně nebo ilegálně, obohacují.

 Veřejná služba

Novela rovněž znovu zavedla bonifikaci a penalizaci na výši dávek při vykonávání tzv. veřejné služby, po půl roce pobírání plné podpory klesá částka na živobytí z životního na existenční minimum. Pokud příjemce dávek vykonává veřejnou službu v rozsahu nejméně 20 hodin za měsíc, dostane částku životního minima, při odpracování nejméně 30 hodin za měsíc se částka navýší o 605 Kč (tzn. polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem).

Problémem je, že systém nepamatuje na rodiče malých dětí, preseniory a lidi, kterým vykonávání služby neumožňuje zdravotní stav. Pobočky úřadu práce nejsou povinny místa ve veřejné službě nabízet, avšak lidé ji vykonávat musejí, jinak dávka klesne – takže penalizace se dotkne i těch, kdo by službu vykonávat chtěli, ale neseženou místo.

K tomu, že je někdo dlouhodobě nezaměstnaný a odkázaný na dávky hmotné nouze, většinou vedou závažné důvody – jsou to rodiče malých dětí v těžké životní situaci, lidé s vážnými zdravotními omezeními, lidé v seniorském nebo preseniorském věku, kteří jsou „staří na práci, ale mladí na důchod“ nebo např. lidé předlužení, pro něž jsou překážkou v přístupu k zaměstnání exekuce (jednak s nimi spojená stigmatizace a obavy zaměstnavatelů, jednak vysoké exekuční srážky, které způsobují, že pracující předlužený může mít ještě méně prostředků, než kdyby žil z dávek hmotné nouze). Veřejná služba ale nevede k řešení žádného z těchto problémů, není přizpůsobena potřebám a schopnostem příjemců dávek a reálně je pro ně spíš trestem než aktivizační aktivitou. U těch, kteří jsou schopni nastoupit do zaměstnání, by měla být prioritní podpora návratu do standardní placené práce.

 „Zastropování“ doplatku na bydlení

U nestandartních forem bydlení (tedy jiných, než je běžný zkolaudovaný byt) došlo k „zastropování“ výše nákladů, které lze krýt nebo dokrýt doplatkem na bydlení, do výše 80 % normativních nákladů na bydlení.

Pro lidi, kteří pobývají v azylových domech nebo jiných sociálních službách, případně bydlí na ubytovně nebo v nebytovém prostoru to znamená, že jim doplatek na bydlení nekryje skutečné náklady. Aby bydlení nebo ubytování zaplatili, musejí ho doplácet z příspěvku na živobytí, často i jeho významnou částí.

Když je jim příspěvek navíc vyplácen v poukázkách, často kvůli tomu už nejsou schopni bydlení zaplatit, nebo jsou nuceni poukázky prodávat spekulantům. Prostředků, které by skutečně mohli použít na živobytí, jím tedy zbývá už jen málo.

Změny doplatku na bydlení souvisí zejména s bojem proti tzv. byznysu s chudobou, spočívajícím v tom, že lidé v nouzi jsou ubytováváni v naprosto nevyhovujících podmínkách a to za předražený nájem. Hlavním problémem je však pro lidi zde ubytované nedostupnost běžného nebo sociálního bydlení. Současná situace navíc nekalým pronajímatelům ještě více nahrává, protože nájemníci se stávají ještě bezmocnějšími a v jejich područí. Navíc toto „zastropování“ snížilo pro lidi v bytové nouzi dostupnost běžných ubytoven, a jsou tedy nuceni zůstávat v azylových domech.

 „Bezdoplatkové“ zóny

Obce mohou nově ustanovit na svém území opatřením obecné povahy tzv. lokalitu se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Na těchto územích nebude možné na nově uzavřené nájemní smlouvy využívat doplatek na bydlení. Města a obce se k vyhlašování těchto lokalit houfně přidávají, podle informací zveřejněných Institutem pro sociální inkluzi opatření obecné povahy jich vyhlásilo nebo se chystá vyhlásit 71 z nich.

Obce se obávají, že lidé, kteří v důsledku tohoto opatření přijdou o bydlení v sousedních obcích, budou hledat bydlení u nich, a proto k vyhlášení oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů přistupují také, jedná se v podstatě o řetězovou reakci. Rodiny, kterých se ztráta bydlení takto dotkne, budou tedy odsouzeny k bezdomovectví, protože jejich šance na získání jiného bydlení je za současné situace mizivá. Podle našeho názoru tato úprava způsobuje nerovnost občanů před zákonem.

  Charita Česká republika a organizace EAPN ČR zákonodárcům doporučují, aby změny v Zákoně o pomoci v hmotné nouzi revidovali, a začali budovat kvalitní systém pomoci v hmotné nouzi podle principů adekvátnosti, dostupnosti a aktivizační funkce. „Současná situace, kdy česká ekonomika ekonomicky prosperuje, je příhodnou dobou pro zlepšování sociálního systému,“ uvádí Iva Kuchyňková, koordinátorka sociální oblasti Charity Česká republika. Našim druhým apelem je pak zlepšení dostupnosti bydlení a zajištění sociálního bydlení, protože jedině to povede ke skutečnému řešení sociálních problémů spojených s rezidenční segregací.

 O Charitě Česká republika

Charita Česká republika je nezisková organizace zřizovaná Českou biskupskou konferencí a největší nestátní poskytovatel sociálních a zdravotních služeb. Pomáhá rodinám, mužům, ženám i dětem bez ohledu na jejich věk, víru nebo zemi původu. Po celé zemi poskytují organizace Charity Česká republika 822 registrovaných sociálních služeb, 85 zdravotních služeb a 329 služeb jiného druhu. V České republice v roce 2016 Charita evidovala v rámci všech těchto služeb pomoc celkem 135 171 osobám. Organizace se rovněž dlouhodobě zapojuje do tvorby sociálních politik a legislativy v sociální oblasti.

Kontakt pro média:

Jan Oulík, tiskový mluvčí, e-mail: jan.oulik@charita.cz, tel. +420 603 895 984